27 ledna 2012

Vážení a jeho následky

Poznámka:Mám dohodu s rodiči, že přiberu (už se stalo) na 50 kg a udržím si je.
V sobotu jsem se zvážila. S mámou máme jasnou dohodu,že pokud začnu přibírat, tak zatím minimálně zrušíme 2.večeře.A já se zvážila,ikdyž jsem to už dlouho neudělala sama doma, ale připadala jsem si extrémně tlustá. A moje pocity váha potvrdila.
Když jsem přibrala na slíbených 50 kg měla jsem přesně 50,4. A teď to bylo...
50.....51,5.........váha se furt hýbe a nemůže se rozhodnout...aaa je to tady - 51,4 kg!
No ty bláho... Připadám si tlustá, ale kdesi v hloubi duše jsem doufala, že se mi to jen zdá!
Už jsem zaaaase jako bečka... A půjde to určitě ještě víš...:(

No tak jsem se s mámou lehce pohádala,protože ona začla jako že v mým případě je lepší 51 a půl než jen 50 a půl a že to na mě nejde vidět a že si tata myslel,že jsem spíš shodila...blabla..řečičky..
Ale nakonec jsme se domluvili,že to teda zmírníme..Místo druhé večeře si přidám ovoce ke svačině a nebo po večeři nějaký ovoce(dřív jsem mívala na 3.večeři nějakej oplatek-Kinder Maxi king atd..)..A furt říká,jak mi teď dává malý porce...Achjo myslí si,že jsem úplně blbá nebo slepá nebo co?Nedokáže pochopit,že už nemám přibírat na váze!!!

Jsem teď rozčilená strašným způsobem.... Mlátím se, aby se mi vnitřně ulevilo...koušu se do rukou nebo si zarývám nehty do kůže...Jsem potom chvíli klidnější.

Mám strach... ze všeho... A škola ...ta pitomá škola... Jsem nejhloupější ze třídy (1. rok na gymplu)... Accchjo nebaví mě to tady na tom světě...místo toho abych si žila život v klidu a harmonii,žiju ho v depresi a smutku a nenávisti vůči sobě...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Archiv článků